nostalgie merkur

co znamenalo
v ulici lip
stříhaných palic

vejít do toho

obrovského domu
s nárožní věží
odkud všichni odešli
paměť vložili
do obludné vázy
jíž nelze vynést
dveřmi zuby oknem
čím byly
prsty vtlačené
do kliky z mosazi
v pokoji strýc
šeptavě skládal

dětský jeřáb
viděl jsem parkety
prvně v životě
vysoké stropy šero

z chodby mě tříštilo

procházím se v pokojích
tahám cípy

ubrusů doteků
zbytky vůní
s mými se mísí
v jiných pokojích
známkových albech
pro ty co přijdou
pro chvíli
kdy ve dveřích
s leptaným sklem
vdechnou plachý stín
s otlačenou hlavou
na půdě dožíval
zámecký lékař
jméno se
nedochovalo